March 2, 2009
Gatecon
January 26, 2009
Los Angeles - California
January 24, 2009
Las Vegas - Nevada
V červnu jsem, po dvou letech, opustila svoji "náhradní" rodinu v USA, ale přeci jsem nemohla odjet bez řádné dovolené! S kamarádkou jsme od prvopočátku měly v plánu navštívit "Sin city" - Las Vegas. Samozřejmě plánování dovolené se neobešlo bez obtíží. Přestože má Vegas jeden hotel vedle druhého, bylo pro nás obtížné najít ten nejlepší, co se polohy a ceny týkalo. Nakonec jsme, s pomocí svých rodin, našly pěkný hotel (Circus Circus), který měl vlastní zábavní park - veliké lákadlo pro nás dvě. Hned první problém se vyskytnul při placení za ubytování. Platba přes internet nebyla problém, ovšem v hotelech nejsou zrovna nadšení při přijímání debetních karet. Ani jedna z nás nevlastnila v tu dobu kartu kreditní. Podařilo se nám ale nakonec domluvit s recepcí hotelu, že má karta nebude problém a tak nám v cestě už nic nebránilo.
Ráda bych se ještě pozastavila nad tím, že loňské léto patřilo v Americe k jednomu z nejteplejších, už při odjezdu na letiště v Philadelphii jsme málem umřely v tom horku - o vedru ve Vegas jsem raději ani nepřemýšlela. My dvě máme při cestování zvláštní štěstí na nezvyklé situace - let byl opožděn asi o půl hodiny a my měly jedinečnou příležitost vidět, jak se mění pneumatika na letadlu. Očividně to chlapci ušatí udělali správně, protože přistání se obešlo bez problémů. Vyzvedly jsme si u pásu naše jediné zavazadlo a vydaly se najít shuttle z letiště k hotelu.
Přesně jak jsem předpokládala, vedro bylo velmi nepříjemné. Ačkoliv bylo už po sedmé hodině večerní, měla jsem pocit, jako bychom se venku procházely v jednu odpoledne. Podařilo se nám najít příslušný minibus a nechaly jsme se za příjemnou cenu odvést do našeho hotelu. Recepce byla přeplněna turisty, takže nám chvilku trvalo, než jsme se dostaly na řadu, ale nakonec jsme obdržely kartu k pokoji. Hotel byl rozdělen na jednu velkou budovu a asi další čtyři menší, my měly rezervován pokoj v jedné z těch menších, takže od recepce jsme se ještě prošly.
Délka našeho pobytu ve Vegas byla pět nocí, za tu dobu jsme stihly trávit odpoledne u bazénu a večery v hotelovém zábavním parku. Jeden den jsme si vyhradily pouze na řádění v parku, takže jsme neustále jedzily na menší horské dráze a různých dalších kolotočích. Na nějaké podrobnější zkoumání Stripu nedošlo, přes den bylo kolem 40° ve stínu, přes noc se ochladilo asi o 3-4 stupně, takže člověk aby měl na zádech přenosnou lednici.. Měly jsme velký problém dojít asi do kilometr vzdáleného McDonaldu na obědy a večeře :o) Kousek od našeho hotelu byl pěkný podnik s mnoha a mnoha druhy automatů, takže jakékoliv mince jsme měly, skončily tam. Myslím, že největší výhra byla pět dolarů v dimech (a ano, bylo to poté všechno zpětně naházeno do mašiny).
Odlet z výhně byl naplánován na odpoledne, takže jsme měly spoustu času na prospání se a odhlášení z hotelu. Opět jsme si chytly shuttle zpátky na letiště a mírně odpařené a připeklé jsme si našly letadlo přepravující nás do další destinace - Los Angeles.
May 5, 2008
Made of Honor
A pokud někdo neví, o čem mluvím, tady trailer:
April 14, 2008
Jak na děti? – Part 6 – Hudba, Knihy
Potřeba spálit pár kalorií? Stačí hodit CD do přehrávače s hudbou pro děti vhodnou a skákat a skákat a skákat. Otázky, jestli se může něco pustit, poslouchám téměř denně a většinou i vyhovím. Naše rodina je celkově na hudbu založená, v televizi nám skoro pořád jede hudební kanál, kde je bez reklam hudba 24/7, takže holky mají v hlavě obrovské množství textů. Osobně nejsem zrovna nadšená z takového Johnyho Cashe, ale tatínek ví nejlépe a pokud mu nevadí, že mu děti zpívají o vězení a drogách, mlčím. Teda občas si rýpnu, ale to je asi tak všechno. Před nedávnem jsem holkám při dekoraci krabice pustila klasickou hudbu a obě dvě to velice zaujalo. Maggie projevovala zájem o určité úseky a ptala se mě, v jaké náladě asi autor byl, co to znamená, nebo co si ona sama představuje, že by se mohlo v daný okamžik dít. Zvláště ji zaujala naše Vltava od Smetany. Já sama toho o hudbě moc nepovím, ale člověk nemusí být znalec, aby si s dětmi vymýšlel různé historky a tvořil příběhy.
Jak uspat děti i sebe? Přečíst nějakou knihu. Ne nadarmo se dětem před spaním čtou knížky. Je to klidná tichá aktivita, která děti stimuluje. Podle mě je velice důležité, aby se zvláště s menšími dětmi četlo každý večer. Rodiče a děti spolu stráví příjemné chvilky a dětem se rozvíjí představivost. Ryan mě hodně často žádá o přečtení knihy, vždy zhruba kolem třetí hodiny odpolední, což je docela smrťák, protože jí na tom gauči téměř odpadávám. Knížek máme kupu, ale pořád dokola čteme ty stejné pohádky. Naštěstí pro mě, obě děvčata navštěvují každý týden knihovnu – jedna přináší domů jednu knihu a druhá tři, takže nějaká ta změna se koná. Maggie je letošní prvňák, takže čtení musí trénovat denně – mě to pomalu odpadává a všichni posloucháme ji, jak nás obohacuje novými a novými příběhy.
April 1, 2008
Washington, D.C.
Už v pátek večer jsem musela k Terce domů, protože v sobotu ráno jsme měly odjezd z Philly a mně nejel slušný vlak. Ráno jsme musely vstávat už o půl sedmé, abychom stihly vlak v 6:57. Po hodince drkocání v Septě jsme dorazily do Philadelphie, našly místo odjezdu busu a šly si najít kus žvance k snídani. Odjezd byl v 8:50, musely jsme tam být 20 minut před odjezdem. Tohle se u mě ukázalo jako zkouška nervů, protože v čekárně byly neskutečně vrzající samozavírací dveře a pokaždé, když se konečně zaklaply, tak někdo musel vejít/odejít. Cesta autobusem nebyla zase tak nepříjemná, první hodinku jsme s Terkou prokecaly či koukaly z okna, ale potom naše nadšení oprchalo, tak jsme si daly dvacet.
Zpět u Capitolu (tentokrát u přední strany) jsme se poplazily po sochách a udělaly pár fotek. Hlad na nás zaútočil, tak jsme se vydaly hledat McDonald‘s. GPS nám moc nepomáhalo a posílalo nás do nejrůznějších směrů, ovšem nakonec se nám podařilo lokalizovat naši obědvárnu. A proč nás to stálo takové úsilí? Protože bychom nikdy nepředpokládaly, že najdeme zrovna tento fastfood v muzeu. Konkrétně National Air and Space Museum. Vstupné se nekonalo, tak ihned po jídle jsme prolezly budovu křížem krážem, podívaly se na různá letadýlka, raketoplány, vesmírné sondy, teleskopy. Nesměly chybět ani sekce o vesmíru jako takovém – o planetách, měsících, asteroidech, kometách.. Největší atrakcí pro nás byl letecký trenažér, kde jsme byly zavřeny do, jak já to nazvala, pračky. Terka byla pilot a já měla za úkol sestřelovat nepřátelské letouny. V simulátoru jsme si poseděly
Po prohlídce jsme se prošly kolem dalších muzeí (především uměleckých) až k Washingtonskému monumentu, který byl postaven na počest George Washingtona – dokončen v roce 1884. Nachází se na rozlehlejší louce, kde se pohybovala opravdu velká spousta lidí. V sobotu bylo docela větrno, takže toho bylo využíváno v podobě pouštění draků. Snad nemusím vysvětlovat, kolik se jich potom válelo ve stromech.
Po monumentu nás čekal Bílý dům, najít ho nebylo zase tak složité, ačkoliv je trošku „z ruky“. Stačilo jít s davem. V sobotu byl první den festivalu, takže u jedné z bran stála fronta buržoazů a čekali na bezpečnostní prohlídku před vstupem do jedné z nejhlídanějších budov. My jsme si to obešly a přes plot se podívaly na vzdálený, z časti stromy překrytý baráček. Podél plotu opět hromada lidí, ale kupodivu se nám podařilo ukořistit místo u mříží a tak jsme si ten skvost vyfotily.
Terka projevila zájem o fotku Lincolnova Memorialu s vodou, takže se chystala další procházka. Propluly jsme parčíkem, vyfotily si veverku a zalomily unaveně na schody před další oslavnou budovou – tentokráte pana Lincolna. Začínalo se ale připozdívat a ochlazovat, tak jsme se vydaly na zpáteční cestu. Něco málo přes 2 kilometry není velká vzdálenost, ale po zhruba 6 hodinách na nohou nám to chvilku zabralo. Konala se malá zastávka u památníku 2. světové války, a poté už jen odchod do hostelu.
V obchůdku jsme si obě koupily večeři, snědly ji v malé kuchyňce a nadšeně se vydaly k našemu pokoji. Velice jsem se vyděsila u pohledu do zrcadla, pěkné počasí mělo bohužel svoji daň. I v březnu jsem si byla schopná spálit obličej, takže teď vypadám, jako bych týden lyžovala v Alpách. Terka se necítila dobře, takže zalomila ihned po sprše, já si ještě četla. Další den jsme musely vstávat v osm, tak jsem si řekla, že si půjdu lehnout brzo a odložila knihu někdy kolem 10, 11 hodiny. Jak je u mě tradiční, tak jsem se válela ještě dlouho poté, ale nějak se mi usnout podařilo.
V neděli jsme vyrazily z hostelu těsně po 9 hodině s jasným cílem – Muzeum přírodní historie. Opět byl vstup zdarma. Dinosauři byli to, co mě lákalo nejvíce, takže jsme zaparkovaly do příslušné místnosti a prozkoumaly to. Následovaly pradávné rybičky, zkameněliny, škeble a další potvůrky. Vedle dinosaurů byla přehlídka savců, takže to jsme musely taky vidět. Zaujali mě motýli v prvním patře, bohužel tady se čekala neuvěřitelná řada do menší kopule, kde se motýli nacházeli živí. Na to, aby mi kolem hlavy proletěl motýl, nepotřebuju platit a hlavně hodiny stát ve frontě. Hmyz jsme přeskočily, nejsem Grissom z CSI, abych tam musela být nastlaná a přešly jsme na výstavu kamenů. Diamanty nás tedy zajímaly nejvíce! A že jich tam bylo. Povětšinou už se jednalo o zpracované kousky, nějaké ty náhrdelníky, brože, prsteny. Výstava samozřejmě zahrnovala i polodrahokamy a další jiné kameny. Na obyčejné šutry jsme zvědavé nebyly, takže jsme uličkami jenom tak proletěly a tím naše návštěva v tomto zařízení skončila.
Na oběd jsme se prošly zpět k Air and Space muzeu, vystály si frontu na jídlo a asi hodinku a půl poseděly. Vše, co jsme vidět chtěly, jsme viděly a tak jsme si musely dát potřebný oddych. V rozumnou dobu jsme se vydaly najít stanici metra, znova se projely dvě zastávky a našly stanici autobusu. Cesta zpět už tak příjemná nebyla, na dálnici zácpa. Já díky tomu zmeškala vlak domů a musela opět k Terce. Ani můj běh na 4 bloky v Phille nepomohl. Výlet moc vydařený, moc se mi tam líbilo a ani mi nevadí, že se budu týden hrabat z bolavých nohou!