Jak na děti? – Part 4 – Představ si..

Hraní si na maminku a děti patří v našem domě asi k nejvíce hrané hře. V poslední době se přidává i ten nejmenší a radostně volá na nejstarší „Mami!“. Občas si zahraji s nimi, ale povětšinou se této hře oddávají pokud mám já něco na práci a nemám zrovna čas je zabavovat. Obvykle ta nejstarší bývá maminka a ti mladší její děti. Vždy se pobavím nad rozhovory, které mezi sebou děti vedou a jaké příkazy si dávají. Tohle je jedinečná možnost se přesvědčit, že děti opravdu dávají pozor na to, co se jim říká, ví, co se doma děje (už od útlého věku) a jak se rodičové v různých situacích chovají. Maggie používá stejné fráze jako já nebo její matka, pokud její „děti“ neposlouchají. „Dívá“ se na stejné pořady v televizi jako my dospěláci a vysvětluje svým dětem proč se na to a to její děti dívat nesmějí. Představuje si, že je na počítači/telefonu a pracuje (všichni dospělí u nás doma buď tráví u počítače nebo telefonu spoustu času). Děti jí chodí do školky, školy, spí po obědě.. Přirovnala bych to k určité formě skryté kamery v domě. Události a rozhovory bývají velice přesné.

Všemi dětmi milovaný „Doktor“ se nevyhýbá ani naší domácnosti. Naštěstí já se nemusím obávat toho, že by se mi děti někde začaly svlíkat – všichni tři jsou ještě malí, takže koupání je stále pojato jako hromadná činnost a tak si jsou vědomi rozdílů mezi dvěma pohlavími. Spíše to beru jako hru, kde mi děti vyjmenovávají různé části těla, ukazují, kde se nachází. Ryan aplikuje to, co zná od doktora – dívá se mi do uší, poslouchá srdce, měří mi tlak a teplotu. Pokud jsem „nemocná“ musím dostat injekci, vzít si prášky nebo ležet.

Hodně často se mi holky navlečou do šatů na převlečení a pobíhají po domě jako Popelky, Šípkové Růženky a další princezny, na které si jenom můžou vzpomenout. I já jsem nejedou na sebe nasoukala nějaké ty šátky či korunky a byla jedna z těch princezen. Děvčata k šatům mají spoustu doplňků jako prstýnky, náhrdelníky, náramky, korunky, šátky, boty. Často si prostě zahrají na nějakou oblíbenou pohádku – pěkně od začátku až do konce. Musím se přiznat, že Popelka patří k mým nejoblíbenějším. A jak je rozradostnit na celý zbytek dne? Stačí jenom zavítat do koupelny a vytáhnout nějakou tu rtěnku či oční stíny a děvčátka jsou v sedmém nebi.

Právě teď mi tady lítají a předstírají, že jsou psi. Prostřední je páníček a nejstarší a nejmladší lozí po kolenou a štěkají o sto šest. Maggie je pěkně na vodítku a Ryan si ji vodí po domě. Čas od času mi zaštěkají pod nosem a poprosí si o jídlo. Když je takto vidím si hrát, tak vždycky přemýšlím, nač mají všechny ty hračky, když si očividně vyhrají i bez nich.