Překvapení

Znáte ty situace, kdy jdete na záchod, svlečete se a zazvoní vám domovní zvonek? Dnes jsem se rozhodla, ať už je tam kdokoliv, musí prostě počkat, mám důležitější věci na práci. Po zazvonění následovalo nějaké to štrachání a ticho. Dokonce zvonek nerozradostnil malého (ne psa, dítě!!), který je vždycky hrozně nadšený, když k nám někdo zavítá. Poklidně jsem otevřela dveře a našla za nimi vysokou červenou krabici. Světe div se, bylo na ní moje jméno. Zmateně jsem hledala v mysli, jestli jsem si někde něco objednala, ale vyšla jsem s prázdnou. Přenesla jsem tedy balík do kuchyně (po dítěti stále ani památky) a otevřela věnování. Bohužel mi to vůbec nenapovědělo, co je v krabici a od koho to je (i když po pěti vteřinách mi došlo, kdo mi asi může psát něco česky) a tak jsem se tedy dala do rozbalování. Nenašla jsem tam nic jiného než moc krásnou kytici růží, jak je tady zvykem, i s vázičkou. Hned vedle ní příjemně zabalený balíček s krabičkou čokolád. Mělo to být překvapení a rozhodně se to povedlo, protože jsem opravdu nic netušila a koukala na svou kytici s otevřenou pusou. Letošní Valentýn byl tedy vskutku vydařený. Člověk, který mě obdaroval mi sem čas od času hodí oko, takže mu tímto znova děkuji!

Projekt

Rozhodla jsem se udělat menší projekt nazvaný ‚Jak na děti?‘, který se ponese na několik částí. Člověk má psát o tom, co zná. Jako au-pair trávící s dětmi nejméně 10 hodin denně, 5x týdně, je tohle pro mě asi nejvhodnější téma. Hodlám rozebrat aktivity, kterými zabavuji ty svoje dítka a které patří mezi mé oblíbené. Sloužit to bude samozřejmě čistě informativně (hlavně pro mě jako připomenutí v budoucnosti, protože věřím, že spoustu věcí v hlavě raději zablokuji..). Možná nad tím někdo pokývne souhlasně hlavou, možná se tím někdo nechá inspirovat. Ať už to bude jakkoliv, snad se bude líbit.

Dnes odjíždím s naší rodinkou na chatu v Poconos (PA), není tam přístup k internetu, tak budu mít i na svůj projekt čas. Osobně to tam mám hrozně ráda, jedná se o prostorný dům kousek od jezera - měla jsem dokonce tu čest se po tom jezeře projet na loďce. Samozřejmě tam bude zima a prý dokonce i sníh (je to docela nízko položené), takže toho asi venku moc nepolítám a rozhodně nebudu zkoumat vody jezera, ale nějaké ty fotky jistě udělám a spolu s reportem vložím sem.

Temná strana

Po vzoru spousty lidí kolem mě, jsem se i já nechala stáhnout na temnou stranu blogování. Tak nějak mě zaujali ostatní svými popisy zážitků a pocitů a já si řekla, že by to mohla být i pro mě příjemná změna. Moje působiště je Lapiduch.cz a po téměř pěti letech, co se tam vyskytuji pod nickem m.i.s.k.a, to pro mě nějak ztrácí kouzlo. Nebo stárnu, nevím.

V prvním postu bych asi měla poodkrýt něco ze svého života. Jak už je v mém profilu napsáno, vystudovala jsem Policejní školu. 4 roky strávené na internátě pod přísným dohledem vychovatelů byly, jak to nejlépe napsat, zajímavé. Zkušenost jistě cenná, ale mít na výběr, nejsem si jistá, že bych to znovu zopakovala. Jen co mi skončily prázdniny po čtvrtém ročníku, vydala jsem se do Anglie jako au-pair. Musím se zopakovat – zkušenost jistě cenná, ale tuhle bych definitivně již nezopakovala. Momentálně se nacházím v Americe, druhým rokem u stejné rodiny. V péči mám tři cvrčky – 6, zítra 4 a dva roky. Musím se přiznat, že mi dokáží pohnout žlučí a občas mám touhu si škubat svoje dlouhé vlasy, ale jako rodina jsou naprosto skvělí. Za 4 měsíce se vracím domů a ačkoliv se opravdu nemůžu dočkat, tak mi budou chybět – hlavně nejmladší, který měl pouhých 9 měsíců a dva zoubky, když jsem dorazila v červnu 2006.

A co dělám ve svém volném čase? Kromě návštěvy kamarádů jsem se stala závislá na online hře MapleStory. Je mi jasné, že spousta lidí tady bude kroutit nevěřícně hlavou, ale ona je to opravdu příjemná oddychová hra na zkrácení dlouhé chvíle. Spousty dlouhých chvil. I těch nedlouhých. Vysvětlovat podstatu hry nehodlám, to se může každý, koho to zajímá, podívat na http://maplestory.nexon.net.
K dispozici dávám obrázek svého charakteru ;o).