Mütter Museum

Na "zrůdičky" jsme se s Terkou těšily už od doby, kdy nám Terčin pan domácí řekl o muzeu, kde jsou vystaveny různé nemocemi a vadami postižené tělíčka v nálevu, sbírky kostí a podobných věcí. Konečně nám vyšla volná neděle, a tak jsme naskočily na vlak a směr Suburban Station. Obě hladové, jsme se prvně vydaly po stopách nejbližšího McDonaldu - což se ukázalo jako zbytečná snaha. Lidé v centrální Philly asi "mekáč" nejí. Alternativa byl tedy Dunkin' Donuts. Najezeny a napity jsme se prošly několik bloků k postarše vypadající budově - The College of Physicians of Philadelphia - Mütter Museum.

Po odběru 12 dolarů z mé kouzelné plastové zelené kartičky a odložení batohu a tašky s miminkem na recepci jsme se vydaly na průzkum muzea. Ihned v začátku byli návštěvníci upozorněni, že focení je zakázáno, tak jsme foťáky nechaly v klidu spát a lokalizovaly nápis "Vchod". V první místnosti, kromě skromného gift shopu, byly jenom zarámované fotografie různých telesných anomálií, nemocí, významných objevitelů. Početly jsme si nápisy pod obrázky a přesunuly se do další mísnosti, kde už se nacházela pěkná výstavka. Části těla z vosku, povětšinou napadlé kde čím. Velmi "pěkný" pohled byl na spáleného člověka ve vitríně. Nejvíce nás s Terkou uchvátila sbírka lebek, která pokrývala asi třetinu jedné stěny. Lebky byly od lidí různého věku, pohlaví a původu. Některé dokonce nesly u popisu Czech či Prague. Byla zde také zmínka o siamských dvojčatech spojených různými částmi těla. Své místo zde našly i fotografie děvčat Brittany a Abigail, američanek, které patří mezi známé siamské dvojčata - jedno tělo, dvě duše. Letos oslaví 18. narozeniny.

Natěšeně jsme sešly do spodního patra, kde už na nás čekaly sklenice s nálevem. Spousty a spousty embryí v různých stádiích s vadami, více siamských dvojčat. Asi aby lidé neodcházeli s depresí, byly ukázány i plody zdravého dítěte v různých časových intervalech. Dále kostry a kostřičky, mnoho jednotlivých kostí a vnitřních orgánů. Docela výrazný prostor dostaly nemoci očí - tentokrát vytvořené z vosku. Průřezy mozkem byly také velice zajímavé. Nemůžu říct, co se mi nejvíce líbilo, všechno to mělo něco do sebe. Jedno ale můžu říct s jistotou - v noci bych se tam nepromenádovala!

Giselle ví nejlépe!

Pojďte se odreagovat se mnou a never-to-be-a-princess :o)

Jak na děti? – Part 5 - Arts & Crafts

Na rozvíjení kreativity máme čas po obědě, když nejmladší spí. Holky milují různé vyrábění věcí z papíru, stříhání a kreslení. Já nejvíce trpím, když se mě zeptají, co si můžeme vyrobit. Já jsem na takové věci absolutně levá a tak jenom vymýšlet, co by pro ně bylo vhodné zpatlat mi zabere hodně času. Často se spokojíme jenom s dekorováním obyčejného barevného papíru různými jinými papíry, třásněmi, nastříhanou vlnou. Největší zábavou pro ně je „zkrášlit“ nějakou krabici od balíku. Holky na ni nalepí všechno, co jim pod ruku přijde, pokreslí to voskovkami, občas nějaká ta fixa. Snažím se s dětmi dělat sezónní věci. V zimě tvoříme sněhuláky z papíru a vaty, vánoční stromečky na papír, které se dodatečně dekorují barevnými nastříhanými papírky, ozdoby na stromeček. Na jaře vytvoříme kytičky z papíru, dřevěných tyček od zmrzlin, drátků na čištění skla. Léto se ohání kolem sluníčka, zvířat. Na podzim jde vždycky udělat něco z barevného napadaného listí nebo různých nejedovatých plodů. Žádný kousek látky nejde nazbyt, stejně tak jako přebytečné knoflíky, bavlnky..


Navlékání korálek je činnost, u které si člověk s dětmi pěkně pokecá a ještě se zabaví na dlouhé chvíle. Holky mají šuplíček s většími korálky, ze kterých tvoří náramky a řetízky. Zkouší, jak jdou různé barvy dohromady, jak vedle sebe vypadají rozdílné tvary. Vždy si nadšeně zkouší svoje výrobky nebo je dávají jako dárek rodinným příslušníkům. Jinou formu korálek, kterou u nás praktikujeme, je pokládání umělohmotných barevných korálek na různě tvarované plastikové destičky, které se po dokončení přežehlí a vytvoří požadovaný tvar. Opět se u této činnosti dá povídat a člověk si od dětí trochu odpočine.

Velice potřebnými věcmi u nás jsou knížky omalovánek a krabice s voskovkami. Pokaždé, když někam jdeme a víme, že se tam bude nějakou dobu čekat, omalovánky a pytlíček voskovek mají místo v naší tašce. I ti nejmenší se tím dokáží zabavit, učí se držení voskovky v ruce, zkoumají různé barvy. Vždy holkám připomínám, aby nečmáraly, ale pěkně vymalovávaly prostory, které mají. Fixy jim to jdou trošku lépe, než voskovky, na druhé straně se tím dokážou zapatlat od hlavy až k patě. Pastelky se tady moc nepoužívají. Lepší pro mě, nemusím se bát, že mi Jake bude hltat odpadlé hroty nebo chroustat dřevo.