January 26, 2009

Los Angeles - California

Přelet z Las Vegas do Los Angeles trval jenom hodinku, takže sotva letadlo vzlétlo, už zase přistávalo. Na letišti se nám dokonce i podařilo lokalizovat kufr (šikulové mu orvali všechny cedulky) a tak jsme se opět vydaly po stopách shuttlu z letiště do hotelu. Dopravců bylo hnedle několik a tak jsme si mohly vybrat, s jakou společností se svezeme (v našem případě kdo dřív přijde, vzhledem k tomu, že cenově byly všechny stejné). Cesta byla zdlouhavá, protože se dělalo několik zastávek pro další turisty i neturisty, ale nakonec jsme dorazily do svého růžového hotýlku. Tady měl být původně problém s mou debetní kartou, ale paní vrátná mi zelenou vecičku sebrala, projela terminálem a spolu s klíči od pokoje vrátila. Jestli mě ještě jednou někdo bude takto děsit ohledně placení, tak mu utrhnu hlavu. Hotel vypadal velice příjemně, budova byla obtočená kolem bazénu, který se na nás vyloženě smál, protože, jak už jsem podotkla v předešlém článku, bylo nepřirozeně vedro. Hlavně na LA. Umístily jsme se do pokoje, vyzkoušely pevnost postele a stav koupelny a vydaly jsme se na hon za McDonald's, protože hlad byl veliký. Kdo by řekl, že hledání zrovna tohoto podniku, který je v Americe na každém rohu, nám zabere dobrou třičtvrtě hodinu.. Bylo velice rychle rozhodnuto, že tento pokrm si budeme muset odpustit - komu by se ta štreka chtěla dvakrát denně chodit.

Druhý den proběhl velmi relaxačně. Strávily jsme jej u hotelového bazénu příjemným plaváním, čtením knížek.. Na večer jsme si zašly do blízkého obchodu a nakoupily si nějaké základní potraviny na přežití. Přece jenom nemůže člověk jíst ve fast foodech. Je třeba to trochu prokládat mraženým jídlem do mikrovlnky. Odpočinkový den byl pro nás velice důležitý, protože jsme před sebou měly dva velmi náročné dny.

Další ráno jsme musely vstávat brzy, protože nás vyzvedával autobus mířící do Disneylandu. Cesta trvala asi hodinu a půl, obě dvě jsme byly velice netrpělivé. Po příjezdu jsme si tak nějak zapamatovaly místo, kde stojí náš minibus a urychleně se vydaly k vláčku, který vozí návštěvníky do areálu. Samozřejmě nás čekala vstupní brána, kterou jsme prošly bez delšího čekání a ihned potom jsme rozložily mapu objektu a plánovaly nejlepší trasu útoku parku. Opravdu se dalo vybírat, atrakcemi se to tam jenom hemžilo. Park je rozdělen na několik částí (např Adventureland, Fantasyland, Tomorrowland), každá má vlastní námět jak už názvy napovídají - dobrodružná, pohádková.. Vždy jsme si vybraly atrakci, která se zdála nejdivočejší. Tomorrowland na nás udělal velký dojem se svou atrakcí zvanou Space Mountain. Myslím, že obě na to budeme vzpomínat do smrti. Vláček ve tmě vyjel do kopce a potom různými zákrutami sjel zase dolů za doprovodu "vesmírné" hudby a se světýlky (hvězdami) všude kolem. Človek neviděl ani ň a v tom bylo to kouzlo. Dvakrát jsme si vystály řadu. Navečer projížděl parkem průvod, kde bylo možné vidět mnoho a mnoho filmových a pohádkových charakterů - končící u pověstného Disneyovského hradu. Jenom se trošku setmělo, následoval ohňostroj se slovním doprovodem Julie Andrews - nezapomenutelný zážitek. Ihned po ohňostroji se park začal vyprazdňovat a všichni návštěvníci se odebrali ke svým povozům. Cesta zpátky do hotelu byla podstatně kratší, ale možná jsme u toho usínaly, těžko říct :o) Hodiny a hodiny strávené chozením tam a zpátky pod žhnoucím sluncem udělaly své.

Moc velkého odpočinku se nám nedostalo. Do hotelu se přijelo dobře po 11 hodině, druhý den bylo opět brzké vstávání, tentokrát nás čekala cesta do Universalu. Tento objekt je podstatně blíže, než Disneyland, takže jsme tam byly co by dup. Prvně jsme si zašly na projížďku studiem - projely jsme natáčecími místy nejrůznějších filmů a seriálů (Jurský park, Čelisti, Desperate housewives, mnoho a mnoho tématických uliček, vyvalila se na nás voda na jedné z cest, zatančily nám auta..). V jedné části projížďky jsme dokonce byli upozorněni, že nedaleko se natáčí díl CSI: Las Vegas a je potřeba, abychom byli zticha (tedy hlavně průvodce), protože by neradi, aby bylo natáčení zabito výkřiky trhlého kecálisty. Ihned po projížďce jsme se vydaly na průzkum různých atrakcí. Nutno říct, že byly více "akční" než ty v Disleylandu. Hodně dobrý dojem na nás udělala atrakce s názvem Sipsonovi. Také jsme si nejedou vystály řadu na jízdu na loďce v Jurském parku - zvláště konec byl příjemný se svou sprškou. Dobře, sprchou. Pořádnou. Ale bylo to potřeba, opět bylo vedro. Prošly jsme se domem hrůzy, projely se na vláčku mezi mumiemi, podívaly se na kopii sošky Oskara, shlédly Terminátor představení.. Den nám končil dříve, než ten v Disneylandu, ale myslím, že nám oběma stačilo, opět to bylo náročné. Večer jsme unaveně odpadly na postel v pokoji a sledovaly televizi. Den nato byl opět proležen u bazénu ve snaze chytit nějakou tu barvu (v obou případech to bylo vcelku neúspěšné).

Den před odjezdem jsme si udělaly výlet k chodníku slávy. Pěkně jsme si zašly při hledání potřebné ulice, já měla pocit, že mě z toho vedra odvezou a sotva jsem se doplazila na nejbližší bezinku a tam se osvěžila. Chodník jsme našly a vydaly se po hvězdách. Je to velmi blbě rozloženo, takže jsme se musely různě vracet a zahýbat do uliček, ale myslím, že se nám podařilo šlápnout na každou hvězdu, která se na slavném chodníku nachází. Lidí opět jakoby se něco rozdávalo, ale dařilo se nám fotit hvězdičky, které nás nejvíce upoutaly. Nebyly jsme v žádném spěchu, takže nám celá tato trasa zabrala vlastně celé odpoledne - nožičky nám téměř vypověděly službu. Ještě, že jsme věděly o kratší cestě zpátky do hotelu, jinak bychom asi musely investovat do taxíku. Raději si netroufám odhadovat, jak se tam pohybují ceny. Čekala nás cesta do obchodu, pořádně jsme se nadlábly, pobalily věci, objednaly si shuttle na druhý den ráno. Odlet byl v jedenáct dopoledne, takže to znamenalo docela nepříjemné vstávání, abychom byly na letišti včas, ale přežily jsme - přece jenom nás čekal sedmihodinový let zpět.

Letadlo mělo mezipřistání v Chicagu, což jsme po příletu do Philadelphie proklínaly - opět nám totiž orvali cedulky z kufru a bohužel nevěděli, kam jej Chicaga zařadit. No nic, měly jsme před sebou pár posledních dní v Americe a chyběla nám čtvrtina zavazadel. Stane se. Naštěstí nám byl kufr doručen už druhého dne, zbytečně jsme se tedy projely opět na letiště a vyzvedli si ho s otrávenými obličeji. Mohlo to dopadnout i hůře. Dokonce se nám podařilo i všechno před odjezdem z Ameriky vyprat :o)