Poconos

Jak jsem slíbila, tady je krátký report z mého pobytu z hor. Neočekávaně jsme se vrátili o den dříve (teda asi neočekávaně pro mě, malý jde zítra na kontrolu k doktorovi), takže dneska se můžu pěkně vyspat na své velké posteli se svým oblíbeným polštářkem a ještě jako bonus děvčata zůstaly u prarodičů až do zítřka, tak je tu velká šance, že nebudu probuzena o půl osmé ráno hlukem pořvávajících dětí a dusotem nohou po parketách.

Výlet musím označit za vydařený. Cesta tam byla mírně zdlouhavá, namísto obvyklých dvou hodin se jelo hodiny čtyři díky zajížďkám, které můj pan domácí prováděl (složení v autě následující – řidič, já, nejmladší a nejstarší dítě + pes). Dorazili jsme hluboce za tmy, někdy kolem půl osmé hodiny večerní, hladově se snesli na nás čekající jídlo a nedlouho poté se všichni odnesli do vlastních pokojů k více než nutnému spánku. Já jsem si vytáhla své DVD StarTrek Voyager – 4. sezóna a shlédla několik dílů.

Pátek a sobota proběhly tak nějak ve stejném duchu. Občas jsem vyrazila do zimy se psem na procházku (je to opravdu už 3 roky, co jsem byla k této činnosti několikrát denně nucena?), povětšinou se ale zůstávalo v teple domova, kde se dívalo na TV (v mém případě na Voyager), nebo se hrály různé hry. Zahrála jsem si Scrabble se svými domácími a ještě tatínkem paní domácí a světe div se, vyhrála jsem na celé čáře se 182 body! Jak se tohle mohlo stát, to asi nebudu chápat do konce svého života (všichni tři jsou ostřílení hráči a mé předešlé hry s nimi končily absolutní porážkou). Že bych se té angličtině opravdu naučila? V sobotu večer jsem potom svému miminku vyčistila klávesnici – musím říct, že jsem vyhrabala docela alarmující množství prachu, drobků a bůhví čeho ještě. Daň za život s dětmi v jedné domácnosti a notebookem na jídelním stole. Tak nějak jsem je odnaučila mi ťapat po displeji, ale drobení se nevyhnu.

Dnešní den byl v duchu zimních radovánek. K oslavě narozenin Ryan (4) jsme se vydali na Snowtubing. Původně jsme chtěli tuto činnost provést už v sobotu, ale po příjezdu na místo jsme zjistili, že lístky jsou vyprodány a tak jsme se vrátili na druhý den. Do zimy vhodný oděv nevlastním, takže jsem tam naběhla v obyčejných teplácích a velmi, velmi nelichotivých zelených gumácích vycpaných tlustými ponožkami a zapůjčenou nezimní bundou. Zpočátku byla docela nuda a zima při stání řady jak na lanovku, tak na sjezd samotný, ale po otevření poslední lanovky a přemístění na vedlejší, mírně kratší kopec, jsme se rozehřáli a pořádně si zadováděli. Tři hodiny, po které platila naše vstupenka, byly velice pěkně strávené. Rozhodně mi to stálo za to ranní vstávání v devět hodin. Byla to moje první a poslední zimní aktivita v období dvou let a tak jsem si ji náležitě užila.