Překvapení

Znáte ty situace, kdy jdete na záchod, svlečete se a zazvoní vám domovní zvonek? Dnes jsem se rozhodla, ať už je tam kdokoliv, musí prostě počkat, mám důležitější věci na práci. Po zazvonění následovalo nějaké to štrachání a ticho. Dokonce zvonek nerozradostnil malého (ne psa, dítě!!), který je vždycky hrozně nadšený, když k nám někdo zavítá. Poklidně jsem otevřela dveře a našla za nimi vysokou červenou krabici. Světe div se, bylo na ní moje jméno. Zmateně jsem hledala v mysli, jestli jsem si někde něco objednala, ale vyšla jsem s prázdnou. Přenesla jsem tedy balík do kuchyně (po dítěti stále ani památky) a otevřela věnování. Bohužel mi to vůbec nenapovědělo, co je v krabici a od koho to je (i když po pěti vteřinách mi došlo, kdo mi asi může psát něco česky) a tak jsem se tedy dala do rozbalování. Nenašla jsem tam nic jiného než moc krásnou kytici růží, jak je tady zvykem, i s vázičkou. Hned vedle ní příjemně zabalený balíček s krabičkou čokolád. Mělo to být překvapení a rozhodně se to povedlo, protože jsem opravdu nic netušila a koukala na svou kytici s otevřenou pusou. Letošní Valentýn byl tedy vskutku vydařený. Člověk, který mě obdaroval mi sem čas od času hodí oko, takže mu tímto znova děkuji!