Star Wars

Jako člověk, který má v oblibě staré Star Wars, jsem si nemohla nechat ujít výstavu kostýmů a replik, kterou hostuje Franklinův Institut ve Philadelphii. Výstava se koná od 9. 2. 08 do 4. 5. 08 pod názvem ‚Star Wars: Where Science Meets Imagination’.

V Philly jsem měla sraz s Terezkou kolem půl jedné odpolední, což pro mě znamenalo skočit na vlak po jedenácté hodině. Vyzbrojena Drive Thru McDonaldem a knihou od Kathy Reichs – Break No Bones, jsem se proběhla od auta k přijíždějícímu vlaku (prostě mi to nikdy nevyjde..) a vyplácla se na první volné sedadlo. Možná nebylo zrovna chytré jíst u story z pitevny, ale přežila jsem. Terka měla příjezd až dvacet minut po mně, tak jsem si ji odchytila na východu z platformy a vydaly jsme se na desetiminutovou cestu.

Jak se dalo očekávat, budova jen přetékala lidmi – fronta na lístky nebyla vůbec pěkná. Na řadu jsme se však dostaly docela rychle a ihned po zakoupení vstupenky za luxusních 20 dolarů, jsme zapadly do Gift Shopu. Já osobně bych v tomto obchodě mohla strávit celé odpoledne, k běžným věcem patří spousta knih o biologii, fyzice, astrologii.., tak jako různé hračičky na tyto témata. Kousek obchodu byl věnován Star Wars zboží. Koupila jsem si odznáček, který jsem si připevnila na kabelku, spolu s klíčenkou – páteří.

Těsně před půl třetí jsme byly vpuštěny do místnosti. Moc příjemné prostředí, tedy z mého pohledu. Mírné temno, osvícené vitríny s lodičkami, postavami, kostýmy. Po prvotním znechucení z obtížnosti focení jsme se s Terkou vydaly každá svým směrem a jaly se zkoumání předmětů. Výstava nabízí opravdu pěknou podívanou. Lukova loď, Milenium Falcon, Imperiální lodě. Figuríny R2D2, C3PO, Darth Vadera, Stormtroopera. Nesměl chybět ani Chewbacca (v několika provedeních). Kostýmy Leiy, Hana Sola, Jedi rytířů. Můj oblíbenec Yoda se také nacházel za jedním ze skel. Občas byl docela problém použít foťák, protože spousta lidí pokládala za důležité dýchat na sklo a tvořit otisky prstů. Focení s bleskem neslo svoji daň v podobě roztomilé tečky porůznu na obrázku, ale raději budu přehlížet tohle, než potom hádat z rozmazané fotky, co se na ní vlastně skrývá (ano, vlastním prachobyčejný digitální fotoaparát pro blbé). Místnost to nebyla moc velká, takže nám trvalo něco málo přes hodinu se pokochat všemi věcmi a dát se na odchod.

Vyhladovělé jsme zalomily do nejbližšího Wendy’s, kde do nás spadla pečená brambora a zeleninový salát. Mně jel vlak později, než Terce, takže po zamávání jsem se uložila na lavičku a pokračovala ve své rozečtené knize. Samozřejmě jsem dorazila za tmy – skutečnost, ze které jsem nebyla zase tak moc odvázaná. Jezdit po amerických silnicích po západu slunce je více než nebezpečné. Většina řidičů má velmi agresivní halogenové světla, zbytek se neobtěžuje vypínat dálkové. Po příjezdu domů jsem usedla k počítači, kde jsem si nainstalovala poslední potřebnou věc k hraní MapleStory Europe, vytvořila si nový charakter a začala hrát.